Tajemství rodu Dantonů - Díl 15.

Gordon by se už do Warenova deníku díval nepřetržitě, nebýt toho, že si musel dávat pozor, aby ho nikdo ze známých nebo Waren neviděl. Gordon měl navíc práci...3 dny v týdnu jezdil do jednoho vzdálenějšího města na několik hodin dělat v tamní nemocnici. Samozřejmě pracoval pod falešným jménem. Jinak se ale věnoval naplno pročítání deníku, zda by se v něm nedalo zjistit něco užitečného. A vida!

Gordon v deníku našel napsané, kde se Waren chystá ten svůj obřad uskutečnit. Hned se s tímto objevem šel svěřit Janet.
"Výborně Gordone. Teď už víme, kdy to chce provést a víme i kde!"
"Taky je tam napsané, že potřebuje provést obětní rituál. Musí zabít vílu, čaroděje, upíra a vlkodlaka."
"A všechny, co potřebuje, může sehnat tady. Ale jak? Přece nemůže přijít k vlkodlakovi a říct mu ´Nazdar, potřebuju tě obětovat,´ a čekat, že to pro něj vlkodlak udělá. Budeš ho opatrně sledovat, třeba něco zaslechneš. Deník nikde nenechávej a nikomu o něm neříkej."

Několik dní se nic zvláštního kolem Warena nedělo, jenže najednou se Waren jednoho dne vyplížil ven, nasedl do auta a vyrazil v tom nejhorším počasí někam pryč. Nevěděl, že má Gordona v patách.

Waren dojel až na kraj lesa. Byl to takový hustý temný les, kam sluneční paprsky málo kdy zabloudí, děti se tam bojí vkročit a dospělí tam nechodí, protože by se zašpinili. Waren najednou zahnul vpravo a zmizel v porostu.

Nebýt upír, Gordon by ho určitě ztratil. Sledoval ho stále hlouběji a hlouběji do lesa, až se před ním objevily ruiny nějaké prastaré stavby. Vypadalo to, jako nějaká svatyně starých Simů, kterou už dávno nikdo nenavštívil, až do teď.

Waren došel až před velikou sochu. Vypadala dosti děsivě, jako oči měla dva obrovské temně modré drahokamy. Waren si před ni stoupnul a začal něco odříkávat.

Vítr se najednou opřel do korun stromů, listí létalo všude kolem a Warenovi vyšlehly z rukou blesky. Teď dostal Gordon po dlouhé době docela strach. Zásah bleskem byl to poslední, co by chtěl. Přesto se rozhodl najít místo, ze kterého uvidí ještě lépe, co se to děje.

"Odtud uvidím úplně všechno. Jen ať si mě nevšimne," pomyslel si.

Z Warena stále sršely blesky, když se socha rozzářila a ještě před chvílí temně modré oči jí teď smaragdově žhnuly.
"Co se to sakra děje?" divil se Gordon. Stále nechápal, co to Waren dělá.

Ze sochy najednou vyrazil k nebi světelný paprsek, země se zachvěla a ozvala se ohlušující rána. Obloha se na zlomek vteřiny protrhala a hned se zase zatáhla.

"Teď je téměř všechno připravené," ďábelsky se zasmál Waren.
Gordon neztrácel ani vteřinu a to děsivé místo rychle opustil. Musel Janet sdělit, co viděl a slyšel.

"To je velice zajímavé...a také znepokojující. Jeho moc už značně narostla. Snad jjsou ty děti opravdu schopné ho zastavit."
"A co když jsme tu věc s dětmi pochopili špatně? Možná bychom to přeci jen měli říct Brattovi. Je to kouzelník."
"Myslíš, že by po tom všem, co jsme mu provedli, chtěl pomáhat zrovna nám?"
"Mě by asi nepomohl, ale o tobě neví, že jsi do toho zapletená. Nemusí znát všechny podrobnosti."

"Gordne, co vlastně ještě hledáš v tom deníku?"
"Cokoliv, co by se mohlo hodit na..." Gordon najednou utichl.
"Hodit na co? Gordone? Nedokončil jsi tu větu. Co je s tebou? Co je tam napsané?!"
"Tady napsal: Vím, že je to kruté a nelidské, obětovat tolik životů. Ale když se mi to nepovede, následky budou nedozírné. Budou obětováni, aby ostatní mohli žít.´"

"Tak to už se v tom začínám ztrácet i já. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že je to hajzl. To přece nedává smysl! On nás chce zachránit? Před čím nebo před kým?!"
"To už tu nestojí."
Je možné, že by se oba takhle spletli? Nebo je to další Warenův trik? V sázce je příliš mnoho, než aby se mohlo spekulovat.