"Vím, že je to divné, ale teď už prostě nemůžu uvěřit, že by byl Waren hodný. To mi prostě nesedí. Proč by mi to neřekl?" Na chvíli se zamyslela.
"Gordone, můžu se na to podívat?"
"Jistě," odvětil a podal jí deník. Janet se na tu větu chvíli dívala. Byla to jedna z posledních vět v deníku. Ale něco jí na ní nesedělo.
"No jistě! Téměř to nejde poznat, ale ten rukopis je trochu jiný. Tu větu nepsal Waren. A navíc ten inkoust...ta věta tam není déle, jak 20 let. Ale kdo by ji tam tak mohl napsat? Ach! Ta ženská, která se kolem Warena motala!"
Gordona to překvapilo, bál se, aby Janet náhodou neviděla to, co vidět chce. Ale když se znovu pečlivě na větu podíval, musel s Janet souhlasit. Opravdu to bylo napsané typem inkoustu, který se dělá teprve od sedmdesátých let, a rukopis byl trošku jiný. Přesto to byla velice kvalitní práce.
Že by je chtěl někdo takhle zmást, aby nechali Warena na pokoji v domění, že dělá dobrou věc?
"Je jen jediný způsob, jak zjistit pravdu. Já půjdu za tou ženskou, ty mezitím zkus přemluvit bratra, aby nám pomohl."
"A nebylo by to lepší udělat opačně?"
"Nejsi upír dost dlouho, abys jí mohl oponovat. Navíc myslím, že už nemáme moc na vybranou. Tvůj bratr se musí dozvědět pravdu. Celou pravdu."
Gordon dal dalšího dne Brattovi do schránky pozvánku na návštěvu pod Warenovým jménem. Brzy se Bratt objevil ve dveřích. Dům se zdál být prázdný.
"Haló? Je tady někdo?"
Z jídelny se ozvalo vrznutí židle. Brat se tam šel podívat. Otevřel dveře a zjistil, že tam na něj čeká jeho bratr. Ten, který už měl být asi 3 měsíce mrtvý, kterého nenáviděl, ale přesto ho oplakával. Nemohl se ubránit úžasu.
"Co to má sakra znamenat!? Myslel jsem, že jsi mrtvý, že jsem tě zabil! Jak je tohle možné?!"
"Všechno ti vysvětlím."
"Tak to jsem moc zvědavý, jak!"
Gordon povzdechl a dal se do vysvětlování. Vše Brattovi pověděl. Proč to dělal, jak je do toho zapletená Janet, proč jim děti tak rychle rostou, že oživili jednoho svého předka a ten teď chce vykonat asi něco příšerného, takže všem hrozí nebezpečí.
"V tom všem máte prsty? Můj bože. A proč mi to všechno vlastně říkáš?"
"No řekněme, že potřebujeme tvou pomoc, já a Janet."
"Mou pomoc?"
"Vlastně potřebujeme i pomoc vašich dětí."
"Pomoc dětí? Ne, ne, ne! To nepřichází v úvahu! Jak ti po tom všem vlastně můžu věřit, že to není jen další váš hanebný plán. Vždyť jste je chtěli zabít. Co, když to chcete pořád udělat?! Netahej do toho mě, ani moji rodinu."
"Podívej, vím, že je toho moc najednou, ale v tomhle mi musíš věřit. Chci to vše napravit. Teď jsem ten hodnej...relativně. Je mi líto, co jsem v minulosti udělal, a co sis kvůli tomu musel vytrpět, ale teď mi jde o dobrou věc. Jenže sami to s Janet nezvládneme. Jedině ty děcka dokáží Warena nějak zastavit."
Bratt se mu zadíval hluboce do očí. Přešel do kuchyně a povzdychl si: "Podělal jsi toho hodně, tolik jsi mi lhal. Ale teď jsem v tvých očich lež neviděl. Snad toho nakonec nebudeme všichni litovat, ale dobrá...jen...ty nevíš, jak ho ty děti mají zastavit, když jsi použil slovo ´nějak´?"
"No...v podstatě ne. Je to další věc, kde bychom tvou pomoc uvítali. pokud by tě cokoliv napadlo..."
Bratt nakonec s velkou nejistotou na pomoc přikývl. Gordona velice potěšilo, že mu bratr dal druhou šanci. Teď už neudělá žádnou blbost. Když se Bratt vrátil domů, začal přemýšlet, jak to dětem vysvětlí, a jak by mohly Warena zastavit. Už byly skoro zralé do školy. V podvečer se vrátila Janet do sídla.
"Tak co?" zeptal se nedočkavě Gordon.
"Bylo to tak, jak jsem si myslela. On tu mrchu silou své mysli přesvědčil, aby to udělala. Chtěl se tak pojistit. Očividně to plánoval už delší dobu. Ale moc mu to nevyšlo. A jak se dařilo tobě?"
Gordonův úsměv byl dostatečnou odpovědí.
"Je čas píchnout do vosího hnízda. Ta ženská Warenovi určitě zavolá, takže ho trošku poškádlíme. Bude tu každou chvíli."
Opravdu. Asi po pěti minutách vešel do Waren do hlavních dvěří. V salónku někdo hrál na piáno. Podíval se prosklenými dvěřmi. Úplně stuhnul. Viděl Janet, jak si čte jeho deník.
"Takže ho našla? Skoro jsem na něj zapomněl. Snad pojistka zafungovala." pomyslel si.
Klidně vešel do místnosti a začal relativně přívětivěl: "Janet, ty jsi tu? Vidím že máš můj starý deník. Kdes ho našla? A kdo je to u piána?" obrátil se na Gordona.
"Na sladké řečičky je trochu pozdě. Už jsme tě prokoukli. Nikdy jsem ti neměla vracet život. Měla jsem tu tvou couru potkat dřív! Zjistila bych včas, co jsi zač a nemusela bych tohle všechno podstupovat!"
Gordon najednou stál před ním. Waren se lekl. Nečekal, že je i ten chlap upír.
"Co jsi provedla Morganě?"
"Takhle se jmenuje. Pořád si to nemůžu zapamatovat. Mám zafixované, že se jmenuje Mrcha!"
Warenovi začal zvonit mobil.
"Myslím, že ti volá ta tvoje Mrcha!"
"Tak a dost. Už mi nebudete lézt do cesty. Už mě nebudete štvát. Udělám s vámi oběma krátký proces!" A začal vytahovat svoji kouzelnou hůlku.
Jenže než stačil vyslovit jakékoliv zaklínadlo, byl pokoj prázdný. Waren byl zcela bez sebe.
"Aaargh...ale já se nenechám zastavit. Ne, když jsem tak blízko cíle. Blbí dva upíři mi nepřekazí plány. I kdyby jich bylo dvacet! Já už se nenechám zastavit!"
Žádné komentáře:
Okomentovat