Naše čtyři oběti začalo přepadat zoufalství. Kdyby se Argus mohl změnit na vlkodlaka, možná by byl schopný překonat kouzlo, které ho poutalo. Ale přeměnit se nemohl. Janet sice svou sílu měla, ale na překonání kouzla nestačila. Bella bez svých vílích pohybů nemohla seslat žádnou ochranu a Grace byla ještě moc malá a nezkušená.
Waren začal. Vytáhnul svou hůlku a odříkával zaklínadlo. Země se ještě více ochladila a mírně se chvěla, oblohu postupně zahalovaly temné mraky. Strom jako by pomalu vysával z obětí život. Cítili jak slábnou, umírají.
"Tohle ti nedovolím!" ozval se z temnoty lesa výkřik a vzápětí se na světlo vynořil i uřícený Bratt. Nebyl čas vymýšlet složitý plán; plánování nevychází, vždycky vám plán něco překazí. Musel jednat. Hned!
"Co to sakra..." stihl si jen pomyslet Waren.
Bratt se odrazil a skočil na Warena, který samým překvapením nestihl víc, než otevřít ústa.
Rituál byl přerušen, oběti se mohly opět hýbat. Argus nemeškal a zbaběle prchl do hloubi lesa. Bella se vydala osvobodit Gordona, protože toho spoutávalo jiné kouzlo. Janet se vrhla na Morganu, která spěchala svému milému na pomoc.
"Kam si myslíš, že běžíš, ty mrcho?!"
Grace honem utíkala za ostatními dětmi, které právě dobíhaly. Sama velkou moc zatím neměla, ale mezi nimi bylo zvláštní a velice mocné pokrevní pouto. Bratt na tuto chvíli děti připravil, takže celkem věděly, co a jak.
"Možná mě trochu zdržíte, ale zastavit se už nenechám! Povstaňte, mí otroci!" zvolal Waren. Ze země se vynořili zombí a obklíčili Bratta.
Bella konečně našla Gordona. Svou mocí ho zbavila toho protivného kouzla, které ho drželo nehybného.
"Honem! Bratt bude potřebovat pomoc!" křikla Bella.
Gordon byl v mžiku v centru dění. Upoutal na sebe pozornost zombíků, takže se Bratt mohl soustředit na Warena.
Bratt věděl, že i teď nedokáže Warena sám zastavit. Rituál už začal a Warenova moc se stihla dosti navýšit. Ale mohl ho zdržet.
"Tohle by ti mohlo chvilku zabrat."
Bratt zmrazil Warena, až z něj byl kus ledu.
"Děcka, můžete si pospíšit? Nevím, jak dlouho ho to udrží."
Led během chvilky začal praskat a už byl Waren zpět. Jediným pohybem ruky odmrštil Bratta do křoví. Vtom si všimnul skupinky dětí, jak cosi mumlají.
"Co to tam dělají? Oni snad...ne to nemůže být pravda! Poslední slabina. Ale já je zničím!" a chtěl na ně hodit ohnivou kouli.
"Tak to ani náhodou! Na moje děti už mi nikdo ani nesáhne!" křikl Bratt a opět na Warena skočil. Sice není žádný velký rváč, ale v tomhle ohledu byl silnější, než Waren.
Děti mezitím pokračovaly ve svém kouzlení.
"...Ať nejjasnější den či nejtemnější noc, temným silám nepodlehni,
voláme tě, magie, přijď nám na pomoc, oheň v srdci zlém zažehni..."
Kouzlo začínalo působit.
"Ne! Já se nenechám zastavit..."
"Tati, ustup. Mohlo by to zasáhnout i tebe."
Když to Waren uslyšel, vztáhl ruku aby Bratta chytil: "Jestli mám jít k čertu, tak ty půjdeš se mnou."
Grace to viděla: "To nesmí! O tátu nás nikdo nepřipraví!" řekla si v hlavě.
Láska k otci v ní probudila velikou moc.
"Zlo si tu vlády užilo dosti, nadešel čas poslat jej pryč,
zastav mu srdce, na prach spal kosti, temnoty sémě rychle znič!"
Warenova ruka už už měla Bratta, ale kouzlo nad ním nyní mělo moc a zabránilo mu dosáhnout tohoto cíle. Nejprve se mu navrátilo srdce, aby mohl cítit bolest. Pak ho začal spalovat vnitřní oheň. Lesem se šířil příšerný křik a pach spáleného masa. Kdyby mohl, svíjel by se bolestí.
Waren se vznesl do vzduchu. Jeho magická moc i životní síla mizely. Bratt se tázavě podíval na Grace.
"Nemohla jsem mu dovolit, aby nám tě vzal. Teď už nám neublíží."
Warenovi se v očích oběvilo zděšení. Uvědomil si, že už nemá naději, že je konec.
A přeci ho trápila jedna otázka. Z posledích sil ji procedil mezi zuby: "Jakto, že můj plán selhal?"
"Nemá cenu plánovat. Dlouho plánuješ, pak se stane něco, s čím si nepočítal, a plán selže. Podcenil si nás," odpověděl mu unavený Bratt.
Warena pohltily plameny a sežehly ho na popel. Zároveň s jeho smrtí se i zombíci změnili v prach a vítr je odvál v dál.
Když Morgana viděla, že už není o co bojovat, přestala se prát s Janet a dala se na útěk.
"Jen si utíkej. Já si tě nakonec najdu," pousmála se Janet.
Bratt, Bella a děti se radostně seběhly k sobě.
"Konečně je po všem. Zvládli jsme to! A Gordone, bez tebe..." když se Bratt rozhlédl, zjistil, že Gordon i Janet už tu nejsou.
"Ani jsme jim nestihli poděkovat nebo se rozloučit," povzdechla si Bella.
"Myslím, že ví, co jsem chtěl říct. Navíc věřím, že to není naposled, co jsme je viděli. Pojdtě, je čas jít domů. Už je docela zima."
"Určitě se ještě potkáme...jednou, až to nebude nikdo z nás čekat..." pomyslela si Janet, která ještě vše z povzdálí sledovala.
"Konečně mám klid od minulosti a můžu se začít věnovat přítomnosti."
Pohlédla na Gordona, který šel opodál a pousmála se.
Měsíc se vrátil do své původní podoby, mraky se rozplynuly a našim hrdinům se zdálo, že je klid, jako nikdy. Ale ne ten, co bývá před bouří, ten znepokojivý. Naopak. Tenhle klid dával předzvěst krásné budoucnosti. Navíc teď byli přesvědčeni, že jako rodina zvládnou jakoukoliv překážku.
A takto končím tento příběh rodiny Dantonů.
Žádné komentáře:
Okomentovat