Univerzitní záhady - díl 6. - Otec Theodor

Dny pomalu ubíhaly a naši přátelé se začínali seznamovat s novým prostředím univerzitního kampusu. Věděli, že to bude veliká změna oproti střední škole. Jen nečekali, že bude až tak velká. Spousta nových tváří, informací, veliký shon a toho učení… Připravovali se na to, ale přesto… člověk není nikdy připraven dokonale.

Will brzy poznal, že bude muset začít pít spoustu kávy. Při tom množství učení, které měl, sotva stíhal pár hodin spánku denně, a to se začalo projevovat i ve škole na přednáškách. Will ovšem zdaleka nebyl jediným studentem, který měl nedostatek spánku.

Ostatní naštěstí takové problémy neměli. Kate a Grace si občas vyučování i užívaly. Obzvláště ty hodiny, kdy vyrazila celá třída ven a profesor jim třeba vyprávěl o moderních odposlouchávacích metodách, které dnešní mass média někdy tajně používají. Navíc si to pak i vyzkoušeli, takže se univerzitní nádvoří jednou za čas měnilo na takové malé špionážní centrum.

Molly stíhala i svůj společenský život zahrnující večerní romantické schůzky se Sebastiánem. A Jack s Alicí si na studium ekonomie také nestěžovali, leda by své pocity dusili v sobě.

Ale Kate byla přesto docela utrápená. Ne kvůli škole. Bylo to kvůli těm světlům, které už párkrát zahlédla na hřbitově. Zvědavost jí nedala, a tak čekala na nějaký volnější den, aby se mohla vydat na návštěvu do kostela. To se jí povedlo ve čtvrtek odpoledne.

*Nazdar lidi, právě jsem se vrátila z kostela. Konečně se mi podařilo najít volnou chvíli a zajít tam na výzvědy. Teď vám napíšu, jak to proběhlo.

Přišla jsem ke kostelu sv. Sebastiána. Nevím proč, ale z toho místa mi naskakuje husí kůže. Vešla jsem dovnitř. Ačkoliv tam byla spousta světla, cítila jsem jakousi temnotu a zalil mne podivný chlad. Musím ale uznat, že je to jinak krásný kostel. No…nechala jsem si poradit od jedné starší paní, kde bych mohla najít zdejšího církevního představitele.

Tím je otec Theodor – starší muž vzbuzující úctu a respekt, ale když jsem se s ním začala bavit, ukázalo se, že je také velice milý a otevřený.
 

„Dobrý den, otče Theodore…“

„Dobrý den, mé dítě. Tebe jsem zde ještě neviděl. Jsi tu nová?“ pravil pevným a hlubokým hlasem.

„Ano. Jmenuji se Kate a letos jsem tu nastoupila na univerzitu.“

„A copak tě přivádí sem do kostela, Kate? Mnoho studentů sem nezavítá, a když už, tak se jen přijdou podívat na kostel.“

„Mohla bych se vás na něco zeptat?“

„Ale samozřejmě, jen se ptej.“

„No…nevíte…pracuje tu v kostele ještě někdo kromě vás?“

„Tohle pro mě není práce. Je to radost.“ Pousmál se.

„Ale vím, co máš na mysli a pokud se nepletu, tak už nikdo.“

„Žádný hrobník nebo tak?“

„Tady se lidé už dlouho nepohřbívají. Jen pár bohatých rodin zde má své hrobky. Proč se ptáš? Pověz, co tě trápí.“

„Já jen…možná si budete myslet, že jsem šílená, ale… párkrát jsem viděla nějaké podivné světlo na tomto hřbitově.“

„Světlo říkáš?“

„Vypadalo to, jako by někdo někomu dával signály. Nevím zatím, co znamenají, ale doufala jsem, že tu na něco přijdu.“

„Toho si nejsem vědom.“ Na chvíli se odmlčel. 

„Vzadu je stará kůlna. Je sice zamčená, ale klíče od zámku visí támhle na zdi a jsou volně k dispozici. Jestli chceš, můžeme se tam jít podívat.“

Tak jsme vzali klíče a šli ke kůlně. Celý pozemek kolem kostela byl pěkně upravený. Byl zde klid a výhled na celou univerzitu.

„A to se staráte sám o tohle všechno?“

„To ne. Občas mi sem přijde pomoct jeden místní chlapec – Martin – se zahradními pracemi. Ale že by tu chodil i v noci, toho si nejsem vědom.“

Odemknul dveře od kůlny.

„Smím se tu trochu porozhlédnout?“

Otec Theodor přikývnul. Byla to obyčejná kůlna plná haraburdí a prachu. Prach, to je přítel všech detektivů. Na stole byla spousta věcí a mezi nimi nějaká lucerna. Byla nápadná právě proto, že na ní prach nebyl.

„To bude asi to světlo,“ pomyslela jsem si.

Zrak mi sklouzl na podlahu. Také byla zaprášená a špinavá, takže na ní byly vidět stopy umožňující trochu rozeznat, kde v kůlně někdo nedávno chodil. Stopy vedly samozřejmě k lucerně, a pak…ke schodům?!

„Ta kůlna má sklep?“ zeptala jsem se udiveně.

„Ano. Vím, je to nezvyklé. Ale ten sklep už tu je velice dlouho. Stávala tu stará kůlna a už ta měla tento sklep. Jenže asi před 50 lety vyhořela a místo ní se postavila tahle. Klidně se dolů podívej.“

Sešla jsem po schodech. Rozsvítila světlo a chtěla sledovat, kam pokračují stopy. Jenže ten sklep byl uklizený a podlaha byla naprosto čistá. Nešlo nic poznat.

Vrátila jsem se nahoru a poděkovala otci Theodorovi za ochotu.

„Kdybys chtěla cokoliv vědět o místních, historii nebo si jen popovídat, klidně přijď. Budeš zde vítána,“ rozloučil se se mnou.

Takže jsem se v podstatě nic moc nedozvěděla. Stále nevím, kdo to dělá, ani proč to dělá. Nemyslím si, že by za tím byl otec Theodor. Možná to má nějaké nevinné vysvětlení nebo si tak někdo domlouvá intimní schůzky. Co já vím, možné to je. Pak bych o tom možná ani nechtěla vědět víc.

Ale něco mi říká, že je to důležitá věc a já na své instinkty vždycky dala. Možná bych měla…*

Dveře od pokoje se otevřely a vešla Molly. V rychlosti si prohlédla monitor.

„To s těmi svými světélky otravuješ už i na internetu? Proč to vůbec tolik řešíš?“

„Já nikoho neotravuju, pouze se dělím o své zážitky a myšlenky. Kdyby to někomu vadilo, tak prostě přestane můj deník číst. A řeším to, protože mi to prostě přijde zvláštní.“
 

„Mě přijde zvláštní, že jediný, kdo ty světla zatím viděl, jsi ty.“

„Možná jsem je viděla jako jediná, protože mám jako jediná výhled na hřbitov. Ty vidíš z okna leda tak velké…,“ Kate se nadechla, ale pak jen dodala: „Nechci být sprostá.“

Molly si odfrkla, zakroutila nechápavě hlavou a odešla z pokoje. Kate pokračovala dál v psaní zprávy.

*…začít hřbitov nějak sledovat. Ale jak? Nemůžu tam dřepět schovaná někde ve křoví každou noc. Chtělo by to kameru. Ještě tu je pár detailů, které musím dořešit. Ale teď už vím, že ti lidé dělají ty signály s největší pravděpodobností pomocí té lucerny. Také musí být alespoň dva, protože by jinak nemělo význam dělat nějaké signály. A bude se to asi motat kolem toho sklepa pod kůlnou. Proč je tak čistý, přitom vrch je plný prachu a špíny? Něco tam ukrývají! Ale co? Snad se brzy dopátrám pravdy. Kdyby mi ještě tak věřili ostatní…

Pac a pusu, vaše Kate.*