Janet počkala, až ji přestal sledovat a použila na něj své upírské schopnosti. Bratt jako by ji najednou nemohl dostat z hlavy. Cítil velice silné nutkání jít za ní do knihovny...je tam sama...mohli by spolu...
Zvednul se a pomalu zamířil za Janet.
V tu chvíli dala znamení Gordonovi, který stál v patře sálu a vše pečlivě sledoval. Potichu vyrazil nahoru k dětem. Následovně Janet jakoby šla Brattovi naproti a začala lehce flirtovat, pak házet smyslné pohledy a rychle si ho omotávat kolem prstu. Nebo alespoň tak tomu vždy bylo.
"Ne! Tohle přece vůbec nechci," řekl si v duchu Bratt.
"Mám přece Rebeku. Jen tu miluji. Tohle nemohou být mé myšlenky. Něco se tu děje!" A odstrčl Janet od sebe.
Najednou se pro ni stalo problémem, že mezi Brattem a Rebekou vytvořili tak silné pouto. Její schopnosti už na Bratta nestačily, už se mu nemohla dostat do hlavy. Z vrchu se začal ozývat dětský pláč.
"Bože můj, děti!" zděsil se Bratt a bleskově vyrazil nahoru. Se slzami od zděšení v očích rozrazil dveře a zděsil se ještě víc. Uviděl totiž vlastního bratra, jak chce dětem ublížit.
"Co to děláš s Williamem!" vykřikl.
Gordon byl velice překvapený, že je bratr zde. Janet se to moc nepovedlo.
"Okamžitě ho polož a jdi od něj!"
"Nebo co?" zeptal se se smíchem Gordon.
"Mě nezastavíš. Na to nemáš."
"Chtěl si ublížit vlastní rodině, dětem naší sestry. Nevíš, čeho jsem schopen," pověděl pevně Bratt. Takový pocit ještě nikdy neměl.
"To ty nevíš, čeho jsem schopen já, bratře," řekl Gordon, skočil po bratrovi se zuřivostí vlka a začali se rvát. Děti strachem ani nedutaly, a i když byly ještě malé, tušily, co by se mohlo stát, pokud Bratt prohraje.
Brattovi bylo jasné, že v otázce fyzické síly na bratra rozhodně nemá, a tak se rozhodl pro krajní řešení.
"Vím, že jsi upír a nemůžu tě přeprat, ale ty možná nevíš, že jsem čaroděj." A začal mávat rukama do prázdna.
"Myslíš, že se nechám tak snadno oblafnout? Máš mě za blázna?!" křikl Gordon a rozesmál se.
V tom smíchu bylo slyšet zlo a šílenství. Jenže mezi Brattovýma rukama začala pulzovat magie a Gordonovi postupně mizel smích z tváře.
Bratt po něm vrhl mrazivou střelu. Gordon na poslední chvíli uhnul a dal se na ústup. Přitom křičel: "Však já ty Belliny haranty nakonec dostanu!"
To nemohl Bratt připustit a vyrazil za ním. Znovu se začali prát. Bratt Gordona kouzlem odhodil a proboural zeď do staré věže. Dostali se až do nejvyššího patra. Oba pociťovali únavu, ale tady šlo o vše. Gordon najednou vyrazil proti Brattovi, už ho měl...
...když Bratt v posledním zlomku vteřiny vykouzlil rázovou vlnu a Gordona odhodil na okno. Za zvuku tříštícího se skla sledoval, jak jeho bratr s křikem padá dolů.
Padl na kolena a začal brečet. Nemohl uvěřit, že jeho vlastní bratr ho a ty malé děti chtěl zabít. A teď se stal vrahem i on sám. Byl na dně.
"To nebyl Gordon, to byla nějaká zrůda...ne...přes to všechno nemohu zapomenout, že to býval dobrý člověk. Zabil jsem svého bratra..."
Janet vše zvenčí sledovala. Když viděla, jak Gordon padá, rozběhla se do skleníku.
"Sice to není tak, jak jsem plánovala, ale to zatracené kouzko to zruší taky."
A utrhla jablko z jabloně života.
Pak rychle vyrazila do sklepa starého sídla, dala jablko do úst mrtvého a sevřela mu čelisti. Jak se vlévala šťáva z jablka do hrdla, začalo tělo opět získávat barvu. Hruď se začala nadouvat...dýchal! Otevřel oči a zlověstně se usmál.
Když se nad ránem Bratt lehce vzpamatoval, rozhodl se přes to všechno, že bratra pohřbí. Sešel dolů, chtěl zavolat policii a vše vysvětlit. Byla to přece sebeobrana. Jenže když otevřel dveře a podíval se do prava, tělo už tam nebylo!
Sluneční paprsky ho spálily na prach. Už je pryč a nic po něm nezbylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat