Bohužel nic moc víc už dělat nemohla. Kdyby tak šlo ten den přeskočit nebo alespoň zastavit čas, aby byli schopni připravit nějaký pořádný plán...
Dny pomalu plynuly, podzim byl čím dál víc studený. Ze stromů spadalo skoro všechno listí, zima se zvolna začínala ozývat, až ten den nakonec přišel. Ten Den s velkým D.
Waren už ani nemohl dospat. Jen pomyslete na všechnu tu moc, kterou brzy získá. Cítil v kostech, že štěstí dnes stojí na jeho straně. Nepochyboval o svém vítěztví. Neúspěch si totiž už nemohl dovolit.
"Konečně je to tady. Musím ještě připravit místo na obřad." S těmito myšlenkami opustil ráno své sídlo a vydal se do ruin v lese. Gordon to vše z bezpečné vzdálenosti sledoval. Jakmile viděl Warena odcházet, zvedl mobil a zavolal Janet: "Ptáček nám vyletěl z hnízda. Brzy to všechno začně."
"Dobře. Dál ho sleduj. Jestli udělá něco jiného, někam odbočí, prostě cokoliv, dej mi okamžitě vědět. Jestli vše půjde tak, jak má, uvidíme se brzy na místě."
Waren dorazil k ruinám, jak Gordon a Janet čekali. Janet tu ještě nebyla, takže ho Gordon pozoroval sám. Najednou Waren vytáhl svou hůlku, přistoupil ke kamenné soše a začal čarovat.
Zem se rozechvěla a z hůlky vytryskla záře.
"Co se to k čertu děje?!" zděsil si Gordon.
Záře z hůlky najednou vnikla do sochy, jež se začala transformovat. Jako by zapouštěla kořeny a rostla. Kámen pozvolna zdrsněl, až se změnil na dřevo. Místo sochy tu stál mohutný strom, bez listí, bez života, děsivý. Ale vyzařovala z něj nějaká zvláštní síla.
V lese něco zapraskalo. Z křoví kousek od Gordona vyšla Warenova nová milá - Morgana.
"Jdeš akorát, má lásko. Právě zbývá udělat poslední věc, než to bude moci propuknout."
"A to je co, drahý?"
"Přece pozvat naše hosty." a mohutně se rozmáchl.
Začal pronášet nějaké zaříkadlo, zvedl se vítr a ze stromu vyletěla do všech stran tajemná modrá záře. Nejednou se znatelně ochladilo.
"Ale než nám hosté přijdou, máme čas sami pro sebe," poznamenal Waren.
Bratt byl poslední týden celý nesvůj. Nevěděl, co od toho čekat, jen že to nebude nic dobrého. Nejprve zjistíte, že je váš půl roku mrtvý bratr vlastně celkem "živý" a v zápětí, že je celý svět ve strašném nebezpečí a spasit ho dokáží jen vaše malé děti. Byl ve svém pokoji a čekal. Pro samou nervozitu si nevšiml, že se něco děje.
Malá Grace najednou dostala nepřítomný výraz do tváře, zvedla se ze židle a odešla ven, jen tak v tričku. Bohužel si toho nikdo nevšimnul.
Popadla kolo a vydala se k lesu. Brzy se proklestila až k ruinám, kde už čekal Waren.
"Á...vítej, naše maličká. Jaká to roztomilá oběť nám to přišla, že Morgano."
"Jsem zvědavá na ty ostatní."
Tou dobou už do lesa dorazila i Janet.
"Proč ta holka sama od sebe přišla? Copak nemá rozum?"
Najednou si Janet všimla, že přišla další osoba - Bella.
"I tahle přišla? Přece není možné, aby sem ty dvě přišly z vlastní vůle. Neměly ani ponětí o existenci tohoto místa!"
"To asi ta energie, která vytryskla ze stromu. Třeba nějak svolává ty oběti. Je to možné?" napadlo Gordona.
"S magií je možné skoro všechno Gordone."
"Ale že tu ještě není Bratt?! Že by si toho nevšimnul? Radši mu zavolám."
Gordon odešel dál od ruin, aby o všem bratra zpravil a zároveň se ujistil, že je v pořádku.
Bratt zvednul telefon: "Cože? To přece není možné! Toho bych si všimnul." V očích měl hrůzu a bezradnost.
"Opravdu. Je tu sestra i tvá dcera. Už se to blíží, radši sebou hoď."
Bratt ještě rychle proběhl celý dům. Opravdu...Bella ani Grace tu nebyly. Jak mu to mohlo uniknout? Rychle pobral ostatní děti a chtěl vyrazit co nejrychleji k lesu. Jenže auto nechtělo nastartovat. Nemohl dál ztrácet čas jeho opravováním. A koště je všechny neunese. Museli po svých.
Do lesa mezitím přiběhla další oběť - vlkodlak Argus Brown. Všichni byli jako v tranzu.
Waren předstoupil.
"Už mi chybí jen jedna," pomyslel si a začal se smát.
"Janet! Já vím, že jsi tu. Vylez ven!"
Janet chtěla zůstat ukrytá, jenže nohy ji přestaly poslouchat a samy vyrazily.
"Vím, že sis to nemohla nechat ujít. Takže ti to dopřeju se vší parádou." A poslal ji na její místo.
Všem ostatním se najednou vrátilo vědomí.
"Grace! Co tady děláš!?" křikla překvapeně Bella, když si uvědomila, co se děje.
"Co by tu dělala? Je jednou z obětí. Mám tu všechny, co potřebuji - spanilou vílu, mou dradou upírskou polovičku Janet, chlupatého vlkodlaka a malou roztomilou čarodějku. Škoda...toho čarování si už asi moc neužiješ maličká."
"Takže ty jsi čarodějka?" podivila se Bella.
"Teto, já mám strach. A je mi hrozná zima."
"Neboj se broučku, všechno dobře dopadne. Já..."
"Dopadne to dobře, ale pro mě! Vidím, že se Janet škodolibě pousmála. Asi si myslela, že vás v nouzi zachrání její nový přítelíček Gordon. Ano, vím o něm. Škoda, že nás nepřijde pozdravit. Tak nějak samým čekáním přimrzl k zemi."
Úplněk se šplhal na oblohu, hvězdy byly téměř na místě. Nikdo z přítomných se nemohl ani pohnout, Gordon byl někde v lese přimrzlý k zemi a Bratt s dětmi byl bůh ví kde. Měsíc se najednou zbarvil do ruda.
"Můžeme začít," řekl Waren s hrozivým výrazem ve tváři.
Žádné komentáře:
Okomentovat