Univerzitní záhady - Pilotní díl

*Ahoj, jsem Kate Dantonová a rozhodla jsem se, že budu psát o tom, co se mi děje a co prožívám. Nejsem zrovna společenská holka, ale potřebuju ze sebe ventilovat své emoce. A proto jsem se rozhodla pro takový svůj internetový deník. (Tohle jsem já). 

Než se ovšem dostanu k psaní o současnosti, měla bych vám něco povědět ze své minulosti.

Měli jsme docela bouřlivé dětství, já, moje sestra Grace, sestřenice Molly a bratranec William. Vyrůstali jsme spolu už od narození, takže ani není divu, že jsou z nás nerozluční přátelé. Když jsme byli ještě batolata, pokusil se nás neúspěšně zabít strejda Gordon. Následovala další hrozba v podobě zlého čaroděje Warena (vlastně to byl jeden z našich předků). No…možná teď vypadáme jako rodina vražedných maniaků, ale jak se říká, každá rodina má svou černou ovci. Gordon se však nakonec přidal na naši stranu v boji proti Warenovi a pomohl nám zvítězit, čímž částečně odčinil svou zradu. Nebo alespoň z mého pohledu to tak je.

Díky kouzelnému lektvaru jsme brzy zestárli do školního věku a začali chodit do školy, jako všichni ostatní. Museli jsme toho mnoho dohánět - první sníh, základku, a pak, po pár letech i střední spolu s pubertou. Rodina nás naštěstí vždycky podržela.

Někteří z nás zažili první lásku. Maturiťák byl taky docela „zábavný“, ale Will s Molly se stali králem a královnou plesu a já se sestrou jsme si to vlastně taky celkem užily. Nejlepší však navždy zůstanou chvíle strávené společně. Naše rodina díky všem těm věcem, kterými si prošla, drží spolu jako jen málo která.

Tak a pomalu se dostávám k současnosti. Nedávno jsme si dělali testy studijních předpokladů, protože chceme všichni studovat univerzitu a představte si to! Přijali nás! Všechny nás přijali, takže můžeme zůstat spolu. Jsem moc ráda, že tam budu mít někoho, koho znám. (Tady fotil táta Grace s Molly, když si doma zkoušely testy. Rodina se nezapře).

Maturitu jsme také všichni udělali, takže nám teď nic nebrání v cestě na vysokou. Pro dnešek už končím, ještě se musím dobalit, protože pro nás brzy přijede odvoz. Budeme bydlet na krásné nové koleji. Snad se nám tam bude líbit. Tak se vám brzy zase ozvu s novými zážitky.

Pac a pusu, vaše Kate.*

Kate se dobalila a odnesla si své věci na hromadu k ostatním. Grace, Molly a William už čekali venku u brány. Brzy na to přijela dodávka. Naložili si své zavazadla dovnitř a začali se loučit s rodiči. Hned byly slyšet ty klasické rodičovské věty.

„A ne, že tam budete dělat nějaké problémy!“

„Taky se pořádně učte a udělejte si tam dobré kamarády,“ řekla Rebeka.
„A hlavně se nám v pořádku vraťte, děti.“ řekl Bratt, když se dodávka pomalu začala rozjíždět a všichni si mávali na rozloučenou.

„Už aby byli zpátky.“ Belle ukápla slza.

„Neboj, oni si tam poradí. Jsou to přece naše děti,“ dodal John, když dodávka zmizela za zatáčkou, jako pomalu mizelo slunce za kopci.

Po celodenním balení věcí byli naši mladí tak znavení, že v autě usnuli. Jelo se celou noc. Až nad ránem je probudil hlas řidiče.
„Tak jsme tady, mládeži. Za chvíli budete vystupovat.“
Vystoupili před budovou koleje.
„Tak tohle teď bude náš druhý domov…“ pomyslel si William.

Na koleji bylo místo pro 6 lidí. Soudě podle věcí v jednom z pokojů byli zbylí dva spolubydlící už ubytovaní. Kate a Molly si rozdělily pokoje pro jednoho, Will s Grace zůstali v pokoji pro dva.

Ještě si vybalovali věci, když se otevřely vchodové dveře. Dovnitř vstoupil celkem pohledný mladík.
„Nazdar lidi. Konečně jste dorazili? Já jsem Jack,“ a dal se do řeči s Molly. 

Po chvíli opět promluvil ke všem: „A Alici už znáte, že?“
„Alici?“ podivila se Grace.
„Ne, tu jsme ještě nepotkali.“
„To je divné. Touhle dobou už bývá dávno zpátky,“ řekl překvapeně Jack. „Odpoledne si chodívá zaběhat. Zkusím jí zavolat.“
Jack vytáhl mobil a vytočil číslo.
„Nebere mi to,“ řekl znepokojeně a zkoušel jí dál volat.

Konečně to Alice zvedla. Jack však zbledl jako stěna. V telefonu slyšel její hlas, ale byl slabý a zoufalý.

 „Jacku? Jacku…pomoz mi. Jsi tam?…Už nemůžu.“

„Alice?! Kde jsi? Co se ti stalo?“ volal zděšeně Jack do mobilu a ostatní s napětím stáli okolo.
„To strašně bolí. Nemůžu pohnout nohou. Asi ji mám…“

„Co s ní máš, Alice? Alice!“

V mobilu bylo najednou ticho.
„Co se stalo? Povídej!“ křikla Kate.

„Je to hluché. Asi jí došla baterie. Bože…je zraněná, s vybitým mobilem a ani nevíme, kde je! Co budeme dělat?“

Ze zamračené večerní oblohy se začal snášet déšť na nebohou Alici.

Pokračování příště...

Použité pózy: http://sims3imho.blogspot.cz/2012/06/12-poses-jam-by-imho.html
http://sims3imho.blogspot.cz/2011/12/female-poses-only-yours-by-imho.html
http://pixel-things.blogspot.cz/2012/05/you-make-me-cry-poses.html
http://sims3imho.blogspot.cz/2013/04/12-poses-style-by-imho.html