Univerzitní záhady - díl 3. - První setkání

*Ahoj lidi, tak mám další zážitky do svého deníčku, o které se chci s vámi podělit. Ještě máme pár dní k dobru, než začne škola, takže jsme se toho rozhodli využít, každý po svém, a včera jsme vyrazili ven. Ano, dokonce i já jsem zvedla zadek a vyrazila na procházku. Chtěla jsem si to tu trochu projít a seznámit se s tímhle novým prostředím, takže jsem vzala svůj foťák a šla ven. Vyšla jsem už brzy ráno, kdy ostatní ještě spali, abych si mohla užít východ slunce. Mám je moc ráda…jsem tak trochu romantička. Bohužel bylo zataženo, takže moje vytoužená romantika nepřišla. Každopádně, tohle místo má opravdu něco do sebe. Na jedné straně historické budovy, které na vás dýchají svou nezaměnitelnou atmosférou, na straně druhé moderní mládež, která sem přijíždí získávat nové vědomosti a dovednosti, které by mohla v životě využít. Narazila jsem na mnoho zajímavých věcí. Tady vám ukážu pár ze svých fotek, co jsem pořídila. Nejsem žádný profesionál, tak buďte shovívaví.

Pokud se nepletu, tak Molly si vyrazila na rande. Celkem rychle si našla novou známost, co? Vyšla si se Sebastianem. To je ten policista, který přijel před dvěma dny, když jsme hledali Alici. Musím uznat, že je to celkem pěkný chlap, ale můj typ to není. Jsem zvědavá, jak dlouho jim to vydrží. V poslední době Molly s žádným svým přítelem dlouho nevydržela. Snad Sebastian nebude jedním z těch pomstychtivých žárlivců.*

Pravdou bylo, že Molly si se Sebastianem docela rozuměla a užila si s ním krásný den. Zašli do kavárny, povídali si spolu, aby se lépe poznali a večer už tančili ploužák. Nemohli ze sebe spustit oči.

 

*Jack zašel do nemocnice, aby zjistil, jak se vlastně daří Alici. Prý už jí brzy pustí. Teplotu už má v pořádku a noha nakonec ani nebyla zlomená, jen měla naštípnutou kost. Prý se jí to hojí překvapivě rychle, takže za pár dní už ani nebude mít sádru.
No… a Will s Grace se vydali poznávat zdejší okolí tak, že vyrazili do města. Poobědvali v kavárně a odpoledně strávili na bowlingu. Z toho, co mi vyprávěli, jim to zrovna dvakrát nešlo. William se chtěl nejprve předvést před Grace, ale když srazil jednu kuželku, hřebínek mu rychle spadl.

Grace se taky moc nepředvedla. Neodhadla váhu koule a skončila na zemi jako přejetá žába, navíc tím hodem taky srazila jen jednu kuželku. Prý se pak už oba trochu zlepšili, ale asi teď budou chodit hrát bowling častěji, aby už se jim takové trapasy neopakovaly.

Jo když jsem se vracela domů, potkala jsem jednoho takového pěkného chlapa. Styl oblékání měl sice mizerný, ale jinak vypadal sympaticky. Usmál se na mě a řekl: „Jestli chceš, dnes večer pořádám malou párty u nás v bratrstvu. Bude tam dobrá parta i pití…Budu rád, když přijdeš taky.“

Asi nemusím říkat, že se mi tam moc nechtělo. Nerada chodím tam, kde je hodně lidí, obzvlášť, když je neznám.
„Ani nevím, jak se jmenuješ,“ řekla jsem mu. 
On na to, že prý když přijdu, tak mi to svoje jméno řekne. Zvědavost mi asi nedala, takže jsem souhlasila, že přijdu. Na takových akcích jsem zatím mnohokrát nebyla. Ani jsem nevěděla, co si obléct, co vzít s sebou…měla jsem docela nervy. Co když se jim nebudu líbit? Co když se ztrapním? Ale už jsem slíbila, že přijdu a já své slovo držím. Řekla jsem si, že to prostě nebudu hrotit, nechala jsem si na sobě to, co jsem měla oblečené, stejně se na takové akci člověk snadno ušpiní, a šla jsem.

Zazvonila jsem na dveře. Podle hluku jsem usoudila, že zábava je v plném proudu. Dveře se otevřely a stál tam ten pěkný chlap.
„Takže jsi opravdu dorazila,“ usmál se.
„Slib je slib, a protože jsi přišla, tak je řada na mě. Já jsem Greg. Pojď dál.“

Hodil takový přátelský úsměv, že jsem neodolala a vešla dovnitř. Nakonec jsem takhle poznala mnoho skvělých lidí a užila si spoustu zábavy. 

Domů jsem šla až po půlnoci. Dala jsem si sprchu a chtěla zalézt do postele. Ale vtom jsem cosi uviděla z okna. Pod kostelem na hřbitově svítilo nějaké světlo. Pohybovalo se. Asi s ním někdo chodil. Vlastně si nejsem jistá, jestli to nebyl jen sen, ale bylo to tak živé… Opravdu nevím, jestli se to doopravdy stalo nebo ne. Ale jestli to bylo skutečné, tak by mě zajímalo, kdo to tam byl a co tam dělal. Však já na to přijdu.

 Zatím pac a pusu, vaše Kate.*