Začali si prohlížet kamerové záznamy.
Najednou William zvednul hlavu. Něco si uvědomil.
„Když jsem v tom sklepě slyšel Shana mluvit
s tím druhým mužem, tak ten druhý říkal, že Mistr se o Shanovo trápení
brzy postará…“ řekl znepokojeně.
Sebastián vrátil kamerový záznam o
kousek zpět a pustil ho. Nebylo tam skoro nic vidět. Kate jim to musela
objasnit.
„Tady! Vidíte? Jako by s někým
zápasil a snažil si uvolnit krk.“
„Opravdu.“ Souhlasil Sebastián.
Sebastián se na ně tázavě podíval.
„Nemusíš v ní věřit. Nemusíš se s ní
celý život setkat, ale je tady. Ať chceš nebo ne.“ řekla, dívaje se
Sebastiánovi přímo do očí. Ve tváři měla prosbu o důvěru. Chytla jej za ruku, oči
se začaly lesknout od slz.
Sebastián si povzdechl a posadil se.
Vypadal zničeně.
„Opravdu se tu děje něco podivného.
Byl bych blázen, kdybych dělal, že to nevidím. A očividně víte více než já… Tak
dobrá. Pomoc se mi bude hodit.“
Molly malovala jako divá, aby dohnala
zpoždění z řešení té události. Ovšem výsledky byly uchvacující. Dokonale dokázala
napodobit techniky největších malířských mistrů.
I profesor Hoggs si nemohl její práci vynachválit. Často s Molly probíral její talent a možnou budoucnost. Nabídl jí dokonce, že by pro ni zkusil získat speciální grant a podpořil ji v její vlastní tvorbě.
I profesor Hoggs si nemohl její práci vynachválit. Často s Molly probíral její talent a možnou budoucnost. Nabídl jí dokonce, že by pro ni zkusil získat speciální grant a podpořil ji v její vlastní tvorbě.
„Máš opravdu jedinečný talent. Už si
uvažovala nad vlastní výstavou? Jednou bys mohla mít i vlastní galerii a třeba
se dostaneš i do učebnic a budoucí studenti se o tobě budou na této fakultě
učit. Vidím v tobě veliký potenciál. Tak ho nepromarni.“
„Nevím, co na to říct, pane
profesore.“
„Tak řekni ‘vynasnažím se, Henry’ a už žádný profesor, dobře?“
„Tak já se teda vynasnažím…Henry.“ Molly se cítila velmi polichocena.
Kate po delší době sedla ke svému internetovému deníku.
*…A to je tedy důvod, proč jsem delší
dobu nic nepřispěla. Navíc jsem celé dny hledala na internetu jakékoliv
informace, ale nic jsem nenašla. Jako by se nic z toho neudálo. Děje se
toho hodně a já jsem jen člověk, tak mě snad omluvíte. Je milé, že jste o mě
měli někteří strach, jak jsem vyčetla z komentářů. Jsem naštěstí
v pořádku. Teď už snad budu psát častěji, když se to všechno okolo
uklidnilo. A ještě se mi ozval Greg. Že prý se mě chce na něco zeptat a jestli
se můžeme zítra večer sejít. Jsem zvědavá, co to bude. Takže pac a pusu, Kate.*
Na dveře zlehka zaklepala Alice.
„Neruším?“
„Ale vůbec ne. Pojď dál a posaď se,“
usmála se na ni Kate.
„Že co je napsané na papíře, jen tak nezmizí. Proč?“
Kate vyrazila do univerzitní
knihovny. Od vyřešení toho incidentu s knihami měli všichni
s knihovnicí i Lucií velmi přátelský vztah.
„Potřebovala bych všechny knihy popisující
místní historii. Jestli se tu v minulosti neděly nějaké okultní rituály. Nebo i
knihy o okultních naukách obecně. Nemáte tu něco takového?“
Knihovnice O´Brienová se na chvíli
zamyslela, pak se šibaslky pousmála: „Myslím, že tu mám přesně to, co
potřebuješ. Lucie, budeš tak hodná?“
Lucie se za chvíli vrátila
s několika velikými knihami.
„Tyhle knihy jsou v našem
depositáři už desítky let. Kdysi je knihovně odkázal jeden pán, co tu žil.
Téměř nikdo už o těch knihách neví. Doufám, že v nich najdeš to, co
hledáš.“
„To já také. Děkuju.“
Kate začala pročítat knihy. Po
několika hodinách narazila na zvláštní text týkající se dávné historie tohoto
místa.
Služebníci Démona krve – prastará sekta, jež má své kořeny až ve starém Egyptě. Tito lidé se scházeli na tajném posvátném místě vybraném pro svou polohu na křižovatkách zemských energetických čar. Zde postavili svatyni, kde každý slunovrat, při kterém je Mars ve znamení štíra, prováděli obětní rituál. Takto bylo podle odhadů obětováno v průběhu staletí až několik desítek lidí. To i díky existenci dalších sekt, které tyto obětní rituály napodobovaly.
Další den se po dlouhé době
rozjasnila obloha a na večer bylo příjemné teplo. Kate si na schůžku s Gregem vzala nové šaty a
snad poprvé zkusila trochu pořešit svůj účes. Dorazila na místo setkání. Greg
už tam čekal.
„Ale copak? To je poprvé, co ztrácíš řeč. To je to tak veliká otázka?“
Kate se najednou zarazila a zamyslela se. Téměř
se nepoznávala. Byla najednou tak sebevědomá a jistá.
„Chtěl jsem se zeptat, jestli bys se
mnou nechtěla jít na univerzitní Vánoční ples. Tak… konečně jsem to ze sebe
dostal.“
Kate se zarazila ještě víc.
Nepřeslechla se? Opravdu ji Greg žádá, aby s ním šla na ples?
„Když já nevím… Abych ti neudělala
ostudu. Vždyť po tomhle touží spousta holek na univerzitě. Jsi skoro jako
kapitán fotbalového týmu na střední, po kterém touží každá holka. Jen je to na
vysoké. Ani neumím tančit…“
„Tak tě to naučím. Prosím. Přece bys
mi nedala košem,“ Greg nahodil prosebný výraz.
„Ještě nikdy jsem na plese nebyla.
Teda byla jsem na maturiťáku, ale ten se dvakrát nevyvedl. A tohle je přeci jen
už něco jiného…“
O pár dní později si v knihovně vyprosila, aby jí tu knihu půjčily domů. Večer, když si ji začala pročítat, našla mezi stránkami zastrčený vzkaz. To, co na něm bylo napsáno, jí skoro vzalo dech. V tu stejnou chvíli venku William pozoroval padat první sněhové vločky.
„Temnota sílí, stejně tak mráz.
Zlověstný ve větru slyším znít hlas. Zima přichází,“ řekl si sám pro sebe a
dýchl si do dlaní, aby si je zahřál.
Žádné komentáře:
Okomentovat