Tajemství rodu Dantonů - Díl 4.

Takže Bratt měl ve svém pokoji tajnou místnost a podle všeho by měl být čaroděj. Tajně začal ve svých volných chvílích procvičovat kouzla. Ve zbylém čase psal své knihy a staral se o dům. Jenže už ho přestávalo bavit pořád být sám zalezlý v domě. Toužil po lidech, po přátelích. Tak začal chodit psát do parku před radnicí, chatovat s lidmi a celkově poznávat město. Vlastně všichni tři začali poznávat tohle město, každý svým vlastním způsobem.
Bella jej začala poznávat z prken pěveckého pódia. Stala se totiž poměrně známou pěveckou osobností města a uskutečnila už i vlastní pěvecká vystoupení v parcích.
Gordon vytáhl svůj dalekohled a začal lidi šmírovat z pohodlí domova. Pozoroval zejména místní celebrity. Všichni s vámi chtějí vycházet co nejlépe, když na ně máte nějakou tu špínu.

A Bratt tedy poznával město z dění kolem sebe, když seděl a psal v parku.

Všichni si brzy všimli, že velká část místních nejsou jen tak obyčejní lidé. Vlastně většina z nich nebyli vůbec lidé. Jenže to oni tři také ne. Přitom sami před sebou to celkem tajili, s výjimkou Gordona, který své upírství dával dosti najevo. Pořád na všechy cenil zuby a svého bratra s oblibou strašil, když se k němu zezadu připlížil. To Bella to tajila celkem úspěšně jen zezačátku. Jakmile jí ze zad vyrašily křídla, bylo tajemství ten tam. Takže vlastně jediný, kdo to dokonale tajil, je Bratt.
Bella se dále scházela s Johnem a vkládala do tohoto vztahu veliké naděje a očekávání. Jednoho dne měla Johnovi doručit zpívaný telegram. Když dorazila, byla velice nepříjemně překvapená. Jak se ukázalo, John byl ženatý a dokonce už měl šestnáctiletého syna. Proč jí o tom neřekl? Ona by to pochopila, ale takhle jí to přišlo trochu jako zrada.

Jediný Gordon se s ničím netrápil. Dokonce si mnul ruce, jak chytře si zvolil svou práci v nemocnici. Nemusí mít starosti se sháněním krve. Tady je jí víc než dostatek. Také se mu zatím daří dělat si nové přátele. Ještě ten den vyrazil Gordon na večírek, kam ho pozvala jeho známá z práce. Vzal s sebou i Bratta, který se chtěl konečně s něký seznámit. Gordon si se svou kolegyní dosti rozuměl, a tak si řekl, že by možná mohl ochutnat i čerstvou krev. Zeptal se jí, jestli by si mohl trochu cucnout. Moc se na to netvářila.

Zeptal se jí ještě jednou, tentokrát se jí však upřeně zadíval do očí a pak těma svýma modrýma očima svůdně zamrkal. Kolegyně najednou svolila. Gordona docela překvapilo, že nakonec svolila. Když se na ni podíval pozorněji, zdálo se mu, jako by byla v tranzu. Že by to způsobil ten jeho pohled? Ale hlavně, že se může napít.

Ten večer si oba bratři velice užili. Oba navázali nové známosti, Gordon si nemohl vynáchválit pohostinnost své kolegyně a Bratt byl šťastný, že nedošlo k žádné hádce nebo jinému incidentu.

Bella sice zůstala sama doma, ale rozhodně se nenudila. Objevila totiž starý skleník. Byl zpustlý a pravděpodobně se o něj dlouho nepečovalo. Bella ho poklidila, a aby v něm něco i rostlo,zaběhla pro nějaká semena. Pečlivě je sázela, když si najednou všimla, že už jí rostou. Bylo to neuvěřitelné. Květiny rostly jako očarované.

Den po večírku si Bratt všimnul, že jeho bratru Gordonovi nefunguje počítač. Gordon sice nechtěl, aby mu ho bratt opravoval, že prý si zavolá opraváře. Jenže Bratt byl docela zručný a za tu dobu, co zde žijí, se jeho šikovnost ještě zvětšila. Počkal, až odjede bratr do práce, a pak se vydal k němu do pokoje.

Chvíli opravoval počítač, ale v pokoji byla dost zima a Bratt také začal pátrat po zdroji toho chladu. Stejně, jako nedávno Gordon, i on nakonec vypátral tajnou místnost. Byl dosti překvapený a začal přemýšlet, kolik takových místností ještě může v sídle být. Najednou se dveře otevřely a vešel Gordon, který si doma zapomněl nějaké lékařské dokumenty. Zhrozil se, když viděl svého bratra v tajné místnosti. Než stihl Bratt cokoliv vysvětlit, Gordon už stál před ním, upřeně se mu díval do očí se slovy: "Zapomeneš na tuto místnost, že si v ní kdy byl a že jsem tě tu našel". 

Ještě své schopnosti plně neovládal, a tak Bratt zapomněl mnohem víc. Zapomněl dokonce i na kletbu, o které mu pověděl ve snech Sir Turtles.
Belle ve skleníku všechno zázračně rostlo. Měla z toho ohromnou radost.

Její den se však stal ještě radostnějším když za ní přišel John, aby jí vše vysvětlil.

"Ta žena, kterou jsi viděla, je moje manželka. Ale nemilujeme se, jsme jen přátelé. Byl to domluvený sňatek a já s Rebekou čekáme už 6 let, než vyprší smlouva, podle níž se nesmíme rozvést. Henry, tek kluk, je adoptovaný, ale mám ho rád, jako vlastního. Promiň,že jsem ti o tom neřekl dříve, ale bál jsem se, že bys mě proto už nechtěla vidět."

Belle bylo hrozně, že ho podezírala ze zrady. Jako náhradu ho pozvala na večeři do jednoho podniku.
Bratt, který si momentálně na několik zásadních věci nevzpomínal, dostal tvůrčí krizi. Nic ho nenapadalo.
Rozhodl se provětrat svou hlavu. Chtěl si udělat procházku kolem celého města. Když už byl na opačném konci, narazil na kouzelnou bytůstku. Byla to mladá, krásná zrzka. Vypadala trochu ztraceně. Bratt už se tu celkem vyznal, a tak se rozhodl, že se jí zeptá, zda-li nepotřebuje s něčím pomoct. Slovo dalo slovu a dívka nakonec ocenila svůj chybějící orientační smysl. Byla stejně okouzlená, jako Bratt. Prozradila mu, že se jmenuje Rebeka.
 

Ano, je to Johnova manželka.
Povídali si skoro celý den, až už to ani jeden nemohli vydržet a...

...oba si začali užívat pocitu neuvěřitelné lehkosti a rozkoše. Ale co až to zjistí John? Nebo až Rebeka zjistí, že její manžel už má taky jinou? A třeba se jim to naprosto dokonale hodí.