sobota 16. března 2013

Tajemství rodu Dantonů - Díl 5.

V noci se šel Gordon ujistit, že si jeho bratr na nic nepamatuje a poslouchal za dveřmi. Velice ho zarazilo, co slyšel. Naštěstí pro něj totiž Bratt mluví ze spaní, a tak se Gordon dověděl o kletbě rodu. Utajeno mu pouze zůstalo, kdo má být ten Sir Turtless, který s Brattem ve snu mluví. Vše si pěčlivě vyslechl.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek

Když se Brattovi začalo zdát o jíných věcech, dostal ďábelskou myšlenku, že si bude se svým bratrem pěkně pohrávat. Vkradl se potichu do pokoje, přistoupil k bratrově posteli a silou své mysli se mu dostal do hlavy, aby ho opět přinutil vše zapomenout. Pak pokoj opatrně opustil.
Pořád však přemýšlel, kdo je ten Sir Turtless. Pak mu svitlo, že si všimnul toho jména na teráriu. Je to jméno té želvy. Měl za to, že je to obyčejná želva. Nic však nechtěl riskovat a želvy se zbavil. Další den se ji snažili najít, Gordon také pomáhal, ačkoliv věděl, že je to zbytečné.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)
Bratt mezitím objevil nové využití pro košťata.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
Najednou už mu uklízení nepřišlo tak nudné a vždy se těšil, až bude sám a užije si své nové zábavy.Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
Bratt se navíc scházel se svou novou láskou Rebekou, a stejně tak se i Bella scházela s Johnem. Bratt se záhy dozvěděl, že je Rebeka vdaná. Pověděla mu to sama, protože před ním nechtěla nechtěla mít žádné tajemství, aby ho její minulost nemohla překvapit. Také mu pověděla, že se s ním cítí jako lepší člověk, a že s ním chce být. John Belle slíbil, že se se svou ženou rozejde, stejně tak Rebeka slíbila Brattovi, že opustí svého muže.
Když se pak John a Rebeka doma sešli, John byl rychlejší a ohlásil rozchod první. Rebeku to velice zaskočilo. Nejprve přemýšlela o tom, že sehraje žárlivou scénu, ale nechtěla lhát. Johnovi se svěřila, že si taky někoho našla. Rozešli se tedy v dobrém a zůstali přáteli. Rebeka si pak s Bellou vše ujasnila.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
Když bylo vše objasněno, ani jedna neviděla důvod, proč by spolunemohly dobře vycházet, a tak si řekly, že budou kamarádky, když se jejich rodiny tak prolnuly.
A zase tu byl úplněk. Přišla noc a zářící Luna se začala zvnášet nad městem, aby v temné noci viděla to, co se děje dole pod ní.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
Když totiž příjde úplněk, přiláká to strašlivé věci, tak, jako přiláká světlo můru. Ovšem tentokrát budou následky horší, než si kdo umí představit!
Čím výše se zářící Luna dostávala, tím silněji se v Gordnovi začal probouzet podivný pocit. Nějaká potřeba, spíše až touha. Byla to neodolatelná chuť po krvi! Nešlo se tomu ubránit. Už měl dost krve z konzerv. Gordon musel jít lovit, musel mít tu sladkou, teplou, stříkající přímo z tepny. Vyrazil na místo, u kterého si byl jistý, že někoho uloví - do nemocnice.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
Dokud měl rozum nezastřený hladem po krvi, přemýšlel, jak to udělat. Každý v nemocnici ho přece zná. Jenže úplněk byl tak mocný...Gordon brzy přestal cokoliv řešit a šel pouze za hlasem své touhy. Problémy bude řešit, až když se nějaké zjeví. Před nemocnicí už se třásl jako drogově závislý člověk, který si potřebuje dát svou dávku.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
Rozrazil dveře, dýchal zhluboka, rychle a kdyby nebyl upír, tak by mu i jeho srdce bilo jako o závod. V jeho očích, zakalených krví, se zrcadlilo šílenství. Sestřičky na noční nechápaly, co to Gordon dělá. Začaly se bát a brzy to propuklo. V nemocnici se rozpoutalo krvavé peklo, nebylo kam se schovat a nikdo si nemohl být jistý, že se dožije se rána.
Mezitím v sídle probíhal půlnoční večírek. Bratt pozval několik známých na oslavu toho, jak se rodině Dantnů daří v novém životě. Všichni se celkem dobře uplatnili ve svých oborech, a začali tak přinášet značné sumy peněz do rodinného rozpočtu. I proto se Bratt rozhodl najmout sluhu.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
Práce v domě bylo víc než dost, ale času ubývalo. Bratt se musel soustředit na psaní svých knih, Bella pilně cvičila na kytaru a zbylý čas věnovala zpěvu a svým rostlinám.
Večírek se slibně rozjížděl. Pouze jedna ze zúčastněných žen se moc necítila. Patrně zkusila jít za stylistou. Její volba se však neukázala být nejšťastnější.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
Ale jinak si všichni večírek nemohli vynachválit, obzvláště Bella, mimo jiné proto, že přišel John. Slovo dalo slovu, chvíli ještě pobyli s ostatními, a pak se šli věnovat soukromé záležitosti.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
John odcházel z večírku nadmíru šťastný a už se nemohl dočkat chvíle, kdy svou milovanou Bellu opět uvidí, uslyší její lahodný hlas, pohladí její sametovou kůži a upře svůj pohled do těch nejhlubších očí na světě.
Úplněk ztrácel svou moc. Gordon zase přicházel k sobě. Když spatřil tu spoušť kolem sebe, nevěřil, že to mohl všechno udělat. Naštěstí nikoho nezabil, ale to už se příště nemusí opakovat. Ani na vteřinu nezačal zmatkovat, věděl, že jde o hodně. Všem poopravil vzpomínky, aby si mysleli, že do nemocnice vtrhl medvěd. Nezapomněl ani na kamerové záznamy. Na počítač v kamerové místnosti vylil kafe. Díval se, jak zkratuje a začíná hořet. Už na něj nebyly žádné důkazy. V klidu opustil nemocnici a vrátil se na večírek. Někteří už odešli. Mezi zbylými hosty byla jedna zvláštní žena. Byla to ta, která navštívila toho hrozného stylistu. Dívala se upřeně na Gordna. V očích měla něco zvláštního - zlobu, hněv, ale zárověň i velkou moudrost. Jako by věděla o tom, co právě provedl. Snažil se jí dostat do hlavy, ale nešlo to. Nechápal to. Najednou ta žena stála přímo za ním.
"Asi nejsi upírem moc dlouho. To co jsi udělal nebylo zrovna dvakrát chytré," špitla mu do ucha.
Proto jí nemohl do hlavy. Byla také upír a očividně déle, než on.
"Přesto by ses mi mohl hodit. A když mi pomůžeš, taky z toho budeš něco mít. Co bys řekl na nesmrtelnost? Slunce by ti už neublížilo a nikdo by si proti tobě nemohl nic zkusit. Roste u vás jabloň, jejíž jablko ti tento dar dá. Stačí si do něj kousnout."
"To zní velice lákavě a snadně. V čem je teda háček?" zeptal se Gordon.
"Každý upír, který si do jablka kousne, zemře. Zní to neuvěřitelně? Tak se dívej."
A žena přiměla jednoho z hostů, který byl také upír, aby si šel kousnout do jablka.
Zoom in (real dimensions: 800 x 600)Obrázek
Během chvilky se rozpadl v prach. Gordon vytřeštil oči.
"Jak mi teda může kousnutí do toho jablka dát nesmrtelnost, když se po něm proměním v prach?"
"Je zde způsob, jak tu nepříjemnost se změnou v prach zrušit. Ale vše má svůj čas. Potřebuji si tebou být jistá, než ti řeknu, jak na to. Zatím mě budeš poslouchat a uděláš bez reptání, oč tě požádám. Hlavně o tomhle nikomu nesmíš nic říct, rozumíš?"
Najednou byla pryč. Bylo ticho, pouze chladný noční vítr šeptal v korunách stromů.
"Být nesmrtelný, nepřemožitelný...už mi nikdo nebude stát v cestě," pomyslel si Gordon.

Žádné komentáře:

Okomentovat