Měsíc postupně odrůstal a v Moonlight Falls
opět zavládl relativní klid a mír. Policie uzavřela vyšetřování incidentu v nemocnici s tím, že vše nasvědčuje útoku medvěda a neměli jediný důkaz, který by
to vyvracel. Gordon si mohl v této záležitosti oddechnout.
Bratt začínal prožívat nejšťastnější období svého života. Zjistil, že se mu daří psát detektivky a měl dokonce menší fanklub - Helen Brown (hrdinka jeho detektivek) zkrátka u čtenářů válela. Ale Bratt byl šťastný z úplně jiného důvodu. O víkendu se sešel s Rebekou na tom snad nejromantičtějším místě ve městě - u Měsíčních vodopádů. Byl tam, aby se Rebeky zeptal na důležitou věc. Od chvíle, kdy přišla, ze sebe nemohli spustit oči. Když začalo slunce zapadat, Bratt si kleknul na kolena a zeptal se: "Uděláš mě tím nejšťastnějším mužem a vezmeš si mne?"
Rebeka se samou radostí rozplakala a bez váhání odpověděla: "Samozřejmě, že vezmu."
Gordonovi po pár dnech zavolala ona upírka, kterou poznal na večírku. Začal se s ní scházet v jednom podniku ve městě. Jmenovala se Janet Pok. Řekla mu, jaký bude jeho první úkol.
"Musíš mít nějaké spojence i doma. Máte sluhu, že? Zkus se sním zpřátelit a až nastave vhodná chvíle, což bude, až ti řeknu, tak ho proměníš. Věř mi. Na to, co tě čeká se ti bude hodit pomocník. Navíc na něm teď můžeš trénovat své schopnosti."
Gordon se na něj snažil být milý, přitom mu pořád lezl do hlavy a dával mu tam vlastní myšlenky. Prakticky se stal sluhovým svědomím - tím tenkým hláskem, který vám v hlavě zní a říká, co máte dělat.
Při dalším setkání už to bylo ale horší.
"Víš co jsi slíbil - že budeš dělat, co ti řeknu? Tak si to ověříme. Čas se pomalu krátí, musíme věcem trochu pomoci. Přiměj svou sestru, aby si vzala Johna Redigena, a aby s ním brzy počala dítě."
"Cože? A na co ti to bude? Copak jsem nějaká seznamka, abych dával lidi dohromady?"
"Řekla jsem, tak dělej! Věř mi."
Bratt začínal prožívat nejšťastnější období svého života. Zjistil, že se mu daří psát detektivky a měl dokonce menší fanklub - Helen Brown (hrdinka jeho detektivek) zkrátka u čtenářů válela. Ale Bratt byl šťastný z úplně jiného důvodu. O víkendu se sešel s Rebekou na tom snad nejromantičtějším místě ve městě - u Měsíčních vodopádů. Byl tam, aby se Rebeky zeptal na důležitou věc. Od chvíle, kdy přišla, ze sebe nemohli spustit oči. Když začalo slunce zapadat, Bratt si kleknul na kolena a zeptal se: "Uděláš mě tím nejšťastnějším mužem a vezmeš si mne?"
Rebeka se samou radostí rozplakala a bez váhání odpověděla: "Samozřejmě, že vezmu."
Gordonovi po pár dnech zavolala ona upírka, kterou poznal na večírku. Začal se s ní scházet v jednom podniku ve městě. Jmenovala se Janet Pok. Řekla mu, jaký bude jeho první úkol.
"Musíš mít nějaké spojence i doma. Máte sluhu, že? Zkus se sním zpřátelit a až nastave vhodná chvíle, což bude, až ti řeknu, tak ho proměníš. Věř mi. Na to, co tě čeká se ti bude hodit pomocník. Navíc na něm teď můžeš trénovat své schopnosti."
Gordon se na něj snažil být milý, přitom mu pořád lezl do hlavy a dával mu tam vlastní myšlenky. Prakticky se stal sluhovým svědomím - tím tenkým hláskem, který vám v hlavě zní a říká, co máte dělat.
Při dalším setkání už to bylo ale horší.
"Víš co jsi slíbil - že budeš dělat, co ti řeknu? Tak si to ověříme. Čas se pomalu krátí, musíme věcem trochu pomoci. Přiměj svou sestru, aby si vzala Johna Redigena, a aby s ním brzy počala dítě."
"Cože? A na co ti to bude? Copak jsem nějaká seznamka, abych dával lidi dohromady?"
"Řekla jsem, tak dělej! Věř mi."
Bella byla s Johnem stejně šťastná, jako Bratt s Rebekou. Scházela se sním, lidé o ní začali říkat, že je věrná, jak ji pořád viděli v jeho náručí. Až ho nakonec požádala o ruku. John to měl sice také v plánu, ale Bella byla prostě o něco rychlejší. Jenže jsou jejich city skutečné?
Při třetí schůzce se Gordon cítil být "na koni".
"Tak jaký jsem? Myslím, že se mi to celkem povedlo."
"Ale ještě nemají dítě. To je to nejdůležitější."
"Proč?" zeptal se Gordon nechápavě.
"To ti povím, až si tebou budu jistá. Do té doby dělej dál svou práci. Teď jdi."
Když Gordon opustil místnost, Janet se zamyslela, pak vytáhla malý portrét a hluboce se na něj zadívala.
"Již brzy budeme opět spolu má lásko. Tentokrát nenechám nic náhodě. Naštěstí mi hrají do karet. Rozhádat Redigenovy nebyl problém a dát Rebeku s tím mladým Dantonem dohromady bylo snad ještě lehčí. Díky Gordnovi mám teď ve hře i tu Bellu. Láska už tu je. Zbývá zrození, zrada a smrt. A pak spolu budeme žít už navěky."
Malý kousek starého papíru, na kterém portrét byl, zase schovala a opustila klub.
Žádné komentáře:
Okomentovat