Tajemství rodu Dantonů - Díl 7.

Gordon se docela činil. Dalo se vůbec zjistit, co cítila doopravdy a co byly jen Gordonovy manipulace? Když nebyl v práci, byl Belle tajně v patách a stále jí nasazoval do hlavy myšlenky, jak je John úžasný, kolik toho mají společného, představy o tom, jak by mohla vypadat jejich rodina. Bella velice toužila po tom, mít vlastní rodinu a sdílet s někým všechny radosti i starosti. A tak se jí, sama od sebe, brzy objevila v hlavě myšlenka, že by si Johna měla co nejdříve vzít za manžela.
Sluha pro Gordona taky nebyl žádným oříškem. Brzy mu doslova zobal z ruky. Navíc se zdálo, že ke Gordnovi cítíl jisté sympatie, což ještě více usnadnilo tu část, kdy ho Gordon přemlouval, aby se nechal přeměnit na upíra. Stačilo jen pár slov o společné budoucnosti.

"Jaká to ironie," pomyslel si Gordon. "Láska má být tou nejmocnější věcí na světě, a přitom nás jen činí zranitelnými a slabými."
Také Janet se činila. Jeden by až řekl, že jejím plánem je vybudovat ve městě armádu upírů. Když šel večer člověk v Moonlight Falls po ulici, bylo velice pravděpodobné, že narazí na nějakého upíra.
Navíc občas taky dala Johnovi do hlavy nějakou tu myšlenku o Belle, když ho náhodou potkala na ulici.

Nakonec Gordnovo a Janetino snažení přineslo žádané ovoce. Bella se sešla s Johnem, aby ho požádala o ruku, John však měl naštěstí podobné úmysly a požádal jí jako první. Brzy začala Bella zvát všechny své známé na rozlučku se svobodou a termín svatby se také zdál na spadnutí.

Na rozlučce byli všichni známí, s výjimkou Johna, který na pochopitelně nemohl přijít. Zato si užíval pánské jízdy v jednom městském baru. Nechyběla ani Janet, která z Belly nespouštěla oči. Pozorovala každičký její pohyb, poslouchala její myšlenky a kontrolovala Gordonovu práci. Musela uznat, že se mu to velice povedlo. Ale úlevu necítila. Věděla moc dobře, že tohle je teprve začátek.

Z Rebeky a Belly se staly nerozlučné kamarádky a nic nenaznačovalo, že by tomu kdy bylo jinak.
t
Takže si rozlučku opravdu užily. Rebeka dokonce pronesla slavnostní přípitek, což Belle udělalo nesmírnou radost. Rebeka ji vylíčila jako skvělou kamarádku a budoucí švagrovou, která umí naslouchat, má obrovské srdce a nikdy vás nenechá na holičkách. Bella jí za to náležitě poděkovala.

Rozlučka se protáhla až do rána. Janet i Gordon by to celkem přehledně zvládli, jenže nový upírský sluha Jeff začínal mít velký hlad a hrozilo, že by někomu ublížil. Co možná hůř...ten "někdo" mohla být právě Bella. Museli ho nakrmit. A když už bude pít jeden, proč by nemohli napít i oni? Janet vyhlídla oběť.

Přiměla dotyčného k přesunu do vedlejší místnosti, kde se na něm nakrmili, a pak ho poslala zpět. Chudák takovou ztrátu krve už moc dobře neunesl a vyčerpáním padl přímo v prostřed místnosti. Ostatní si ale řekli, že asi trochu přebral, a moc si ho nevšímali.

Následnou noc už strávili Bella s Johnem spolu. Byla teplá letní noc, nebe bylo téměř bez mráčku a měsíc dorůstal. Byly ideální podmínky na pozorování hvězd.
"John zná snad všechna souhvězdí," pomyslela si Bella.

Hvězdy vydrželi pozorovat až do rána. To pak začali pozorovat východ slunce. Bella najednou otočila hlavu a zadívala se mu hluboce do očí: "Nechtěl bys tu zůstat se mnou? Nechci, abys odešel."
Johnovi se rozzářily oči radostí.
"Nesmírně rád. Každá chvíle bez tebe se stávala nesnesitelnou. Když jsem odpočítával vteřiny, než tě zase uvidím, zdálo se mi, že jich snad ani neubývá."
Ale Gordonovi to také přišlo vhod. Takhle mohl snáze působit i na Johna a ještě více věci urychlit.

Dva dny na to přišla zpráva, kterou mnoho lidí, ale zejména Gordon a Janet, toužebně očekávalo - svatba Belly Dantonové a Johna Redigena. Všichni byli zváni do parku před radnicí. Bella se chtěla vdát při západu slunce, jenže přípravy jí zabrala více času, než by si přála, a tak se sešli až za světel parkových lamp.

To však na kouzlu a romantice toho okamžiku pranic neubralo.
"Bello, berete si zde přítomného Johna Redigena za svého právoplatného muže, budete jej milovat a ctít ve zdraví i v nemoci, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém a to až do konce vašich dnů?"
"Ano."
"A vy, Johne, slibujete zde před zraky přítomných, že si berete Bellu Dantonovou za svou právoplatnou ženu, budete ji milovat a ctít ve zdraví i v nemoci, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém a to až do konce vašich dnů?"
John se podíval na Bellu, usmál se a řekl: "Ano."
"Až do skonání světa," zašeptal
"Prohlašuji vás tedy za muže a ženu. Smíte políbit nevěstu."
Políbili se. John se pak ještě naklonil k jejímu uchu a pošeptal: "Chci s tebou být až do skonání světa."