Univerzitní záhady - díl 5. - Začátky

Zbýval už jen víkend a po docela vyčerpávajícím pátku si ho proto všichni chtěli patřičně užít. Zároveň si však chtěli odpočinout, a také se lépe poznat. Proto strávili sobotu společně na koleji a povídali si o svých zájmech a podobných věcech. Na večer už ale Molly a Kate měly jiné plány. Molly si opět vyrazila se Sebastiánem. Zdál se být milý a přátelský, takže si všichni přáli, aby jim to spolu vydrželo. A Kate pozval na schůzku Greg. Byla překvapená, že ji pozval. Zrovna ji, tu, která je tak stydlivá. Když má s někým mluvit, neví, jak začít a na střední byla taková ta šedá myš, které si nikdo nevšímal. Teď je to sotva týden, viděli se jednou a už ji zve pěkný kluk na schůzku. Nevěděla, jestli má jít nebo ne. 

„Život je změna, a ta moje přišla asi teď,“ řekla si a rozhodla se na tu schůzku jít. Zašli na břeh Velkého jezera. Byla vlahá letní noc, obloha bez mráčku a kolem jen něžně zpívala vodní hladina a šeptaly listy stromů.

Molly a Sebastián si zašli do kavárny. Opět od sebe nemohli odtrhnout oči.

„Proč se na mě tak upřeně díváš?“ usmála se Molly.

„Víš…když jsem se podíval do tvých očí, měl jsem pocit, že v nich září všechny hvězdy vesmíru. Pak mi sklouznul zrak kousek níž, protože ho tam přilákaly tvé rty. Rty rudé a šťavnaté jako zralé třešně. A pak jsem zrak oddálil a spatřil celou tvou tvář… Je to jako sen. Ale tohle je skutečné. A o to je to krásnější. Dívám se tak na tebe, protože jsi jako můj splněný sen. Jen si přeji, aby nikdy neskončil.“

„A ty jsi zase mým snem.“ Začervenala se.

„Nezatančíme si? Tuhle mám moc ráda.“

Sebastián souhlasil. Zbytek večera už strávili ve svém náručí a domů se pak oba nesli lehce jako večerní mlha lesem.

Kate měla zpočátku z té schůzky trochu obavy. Greg byl ale velice milý, choval se slušně a dobře si rozuměli. Vypadalo to na báječnou noc. Drželi se za ruce, po chvilce se objali a Greg ji něžně políbil na tvář. Pak se políbili i na rty. Kate něco takového ještě nezažila. V hlavě si probírala všechny pocity, které právě měla. Objímali se, cítila jeho sílu, ale i něhu, křehkost, jeho teplý dech na své šíji. Dívali se společně na nebe poseté milióny hvězd, které dnes jako by planuly jen a jen pro ně.

„To je nádhera. Kéž bych tu mohla být déle,“ pomyslela si Kate.

Už ale bylo po půlnoci a bála se, aby ostatní nezačali panikařit, kde je tak dlouho.

„Je pozdě. Měla bych už jít,“ pošeptala Gregovi do ucha.

„Opravdu musíš? Nechceš ještě chvíli zůstat?“

„Ráda bych, ale nejde to. Ostatní by mohli mít strach, kde jsem tak dlouho. Ale bylo to opravdu nádherné.“

„Tak tě doprovodím na kolej,“ řekl Greg.

„To nemusíš. Na kolej trefím a nebojím se jít sama.“ Políbila ho.

„Tak alespoň kousek. Mám s tebou společnou cestu,“ řekl a udělal prosebné psí oči. Kate kývla, že s ní ten kousek může jít. Cestou si ještě povídali. Na křižovatce ji pak Greg políbil na ruku, poděkoval za nádherný večer a ještě jednou se zeptal, jestli opravdu nechce doprovodit až na kolej. Kate mu poděkovala, ale že to opravdu dojde sama.

Kate to vlastně odmítla, protože chtěla jít sama. Potřebovala si urovnat věci v hlavě a na to jsou klidné večerní procházky o samotě nejlepší. Jak tak byla ponořená ve svých myšlenkách, téměř si něčeho nevšimla. Když to zaregistrovala, zastavila se, jako by přimrzla. Chvíli ještě zůstala stát a pozorovala to, pak rychle doběhla na kolej, která už byla jen pár metrů.

„Musím o tom napsat. Dokud je to v živé paměti,“ říkala si v duchu a zapínala počítač.

*Vím, že dnes píšu poněkud pozdě. Vlastně píšu tak pozdě, až je to brzy. Ale je to důležité. Opravdu jsem se nezbláznila. Před chvílí, zrovna když jsem se vracela na kolej, jsem konečně zase uviděla to podivné světlo na hřbitově. Ale tentokrát bylo modré!

To není žádná náhoda. Myslím, že to budou nějaké signály. Ale kdo je dělá? Pro koho? A proč? Je tu spousta otázek, ale věřím, že na ně jednou naleznu odpověď. Myslím, že brzy navštívím kostel a poptám se faráře, jestli o něčem neví.

A ještě jedna věc. Jak jsem tak šla zpět, měla jsem čas a klid na přemýšlení. Pečlivě jsem to zvážila, vzala v potaz veškerá fakta a…no, řekla bych, že jsem zamilovaná. Můžete namítat, že co se lásky týče, nemá se o ní přemýšlet, ale cítit ji. Jenže tohle je můj způsob chování při důležitých rozhodnutích. Přemýšlím o nich, nechci nic uspěchat nebo si špatně zvolit. Jen nevím, jestli to té osobě mám říct… Nerada bych se dočkala odmítnutí. Ale zatím to vypadá slibně. Možná bychom s tím člověkem mohli být spolu. No uvidíme. Už je nejvyšší čas, abych šla spát. Třeba budu mít nějaký krásný sen. Tak pac a pusu, vaše Kate.*

V neděli se všichni vydali na seznamovací párty pro budoucí prváky. Konala se v univerzitním kampusu, takže si mohli prohlédnout místo, které budou navštěvovat pravděpodobně dalších několik let. Čekali sice, že zde bude více lidí, ale to se nakonec ukázalo nejmenším zklamáním. Párty byla téměř až neskutečně nudná a ani hudba za moc nestála. Jen Grace tyto vady moc neregistrovala, protože se trochu zahleděla do jednoho mladíka. Ten zalíbení opětoval.

Párty ale moc dlouho netrvala, protože další den už vlastně začínala výuka. Všichni se rozešli na své koleje a priváty ještě před osmou hodinou večerní.

Dobře se vyspali, protože jim bylo jasné, že další dny budou náročné. Přesto ráno William vyrazil do školy plný energie a elánu jako jediný. Šel studovat medicínu, takže mu bylo jasné, že si nemůže dovolit nějaké flákání.

„Tak a je to tady,“ řekla si Kate, když se před ní rozprostíral celý univerzitní kampus.

Další díl odložen na neurčito, následující dva týdny nebudu doma.