čtvrtek 4. července 2013

Univerzitní záhady - Pilotní díl, část 2.




V domě se rozhostilo naprosté ticho. Ačkoliv tento stav trval jen několik vteřin, všem to přišlo jako věčnost. Čas se na chvíli zastavil. Nakonec ticho prolomil Jack.
„Tak co budeme dělat?“
„To je snad jasné! Zavoláme na policii a vyhlásíme pátrání. Je zraněná, potřebuje co nejrychleji pomoc,“ řekl pevným hlasem William.
„Jenže policie taky nebude vědět, kde ji hledat!“
„Právě teď je nejlepší zavolat jí pomoc a počkat…“
„My už nemůžeme čekat!“ okřikl Willa Jack, který začal propadat panice.
Najednou je přerušila Grace: „Kluci…tak dost! Hlavně žádnou paniku, to Alici nepomůže. Dostala jsem takový nápad.“
Oba se tomu podivili.
„Zatím co jste se hádali, já jsem zavolala na policii. Molly počká do jejich příjezdu a poví jim, o co se jedná. Jacku? Víš o nějaké její oblíbené věci? Nějaké, ke které má pokud možno silný citový vztah?“
„Podívám se do pokoje. Myslím, že by tam měla mít svůj talisman pro štěstí, který jí dala její babička.“
„To by mohlo fungovat. Dones ho prosím.“
Jack okamžitě vyběhl po schodech a začal hledat Alicin talisman. Grace ještě požádala Kate, aby vytáhla svůj notebook a našla na něm mapu okolí.
„Teď už je mi jasné, co chceš zkusit Grace,“ řekla Kate a vytahovala svůj počítač z kufru.
Mezitím přiběhl Jack s talismanem. Byl to stříbrný řetízek s malou sovičkou.
„Sice mi není pořádně jasné, co chceš dělat, ale tady je.“
„Hned ti to vysvětlím. Pomocí toho talismanu se pokusím částečně přenést své vědomí k Alici a zjistit tak, kde se asi tak nachází. Nebudu s ní moci mluvit, ale zkusím najít nějaké záchytné body. Pak pomocí mapy najdeme místo, které bude tomu, co jsem viděla, nejvíce odpovídat.“
„To jsi nějaké médium nebo co? Víš co…neřeš to teď. Dobře…. I když pominu tu první část, pořád je to metoda pokus – omyl,“ řekl nedůvěřivě Jack.
„To možná je, ale značně nám to zúží okruh hledání,“ podotkla Kate.
Grace stiskla řetízek ve své dlani, zavřela oči a začala zhluboka dýchat. Potichu opakovala slova ´exhibera locas etus´, až se dostala do transu. Kate ukázala prstem, aby byli všichni zticha. S napětím čekali, co se stane.
Grace z ničeho nic otevřela oči a spadla na podlahu.
„Tak povídej!“ křikl nedočkavě Jack, zatímco Molly zjišťovala, je-li Grace v pořádku.
„Všude kolem jsou stromy, moc toho nebylo vidět. Leží vedle nějaké zídky. Taky jsem slyšela žáby, takže je poblíž vody a myslím, že jsem zahlédla nějaké věže.“
Kate okamžitě začala hledat příhodné místo na mapě.
„Lesy jsou všude kolem. Ale pobřeží velkého jezera je holé nebo jsou tam domy. Krom něj je tu poblíž už jen jedno jezero. Řekla bych, že bude někde v jeho okolí.“
„Jedu tam, vy to zatím zkuste ještě trochu upřesnit,“ řekl Will.
„Jacku, jedeš se mnou?“
Jack neváhal, naskočil s Williamem do auta a vydali se k jezeru.
„Můžeš nějak více popsat ty věže? Těch je tady v okolí bohužel několik.“
„Byly hned vedle sebe. Takové mohutné s rovnou střechou, ale něco na ní bylo. Jen nevím co, byla už příliš tma. Sotva jsem viděla obrysy.“




„Myslím, že věže kostela svatého Sebastiána tvému popisu odpovídají.“
„Jo, to jsou přesně ony.“
„Super. Volám Williamovi…Haló, Wille? Slyšíš mě?“
„Tady Jack, Will teď řídí. Povídej, co máš.“
„Tak dobře, kluci, podle mě by měla být Alice někde severně od jezera. Zkuste tam najít nějakou tu zídku a držte se jí. Alice by měla být poblíž ní.“
„Rozumíme. Už jsme skoro na místě. Ozveme se hned, jak ji najdeme.“
Policie dorazila ke koleji. Molly rychle strážníkovi vše vylíčila, a že bude asi potřeba poslat k jezeru i sanitku. Jack s Willem zatím prohledávali les.
„Tady je nějaká zídka!“ křikl Jack.
„Dobrá, ty půjdeš na tuhle stranu a já na tu druhou. Kdyby něco, zakřičíš.“
Stále ještě pršelo, všude bylo plno bláta a dost se ochladilo. William před sebou najednou něco zpozoroval. Byla to Alice. Zavolal na Jacka a opatrně k ní přišel, aby neuklouznul.



Sanitka a policejní vůz už čekaly na okraji lesa, když z něj Jack po boku s Willem nesoucím Alici v náručí vycházeli.




„Nohu má zlomenou a je lehce podchlazená, ale sádra a pár dní v nemocniční posteli si s tím poradí,“ řekla přivolaná záchranářka.
„Škola začíná za 9 dní, takže snad ani nic nezameškáš,“ pousmál se Jack, když stál u Alice, kterou právě dávali do sanitky.
„Chci vám moc poděkovat. I za Alici, která vám určitě poděkuje ještě sama, až se vrátí. Ale stejně nechápu, jak jste zjistily, kde je.“




„Je to vcelku prosté. Moje sestra Grace je tak trochu čarodějka a u mě to už byla jen jednoduchá matematika, kdy jsem podle výšky věží vyloučila místa u jezera, odkud nejsou vidět.“
Kate šla večer ještě o všem spravit čtenáře svého deníku. 

*…A tak se nám společnými silami podařilo Alici najít včas. Brzy prý bude zase zdravá. Víte, je to zvláštní, ale jsem za to všechno vzrušení docela ráda. Už několik let se nám nic pořádného nepřihodilo. Byla to nuda. Dnes to bylo, jako když jsme byli malé děti. Jsem ráda, že to dopadlo dobře. Tak zase zítra. Pac a pusu, vaše Kate.* 







Přišel překrásný večer, obloha se vyjasnila a slunce čarovalo s barvami oblohy. Nad městem bděly sochy svatého Sebastiána stojící na vrcholu kostelních věží. Tohle je teprve začátek.

Žádné komentáře:

Okomentovat